Protože jsem si pamatovala do čeho mě nutili minule, když jsem se hárala, dala jsem si tentokrát načas. A jenom se smála, jak panička každé ráno ještě v pyžamu vyběhla, aby zkontrolovala moje ležení. Už od ledna pořád něco hledala, ale kdyby mi řekla co, já bych jí ráda pomohla. Jednoho dne, ale hledat přestala.
Přistihli mě! Chvíli jsem si myslela, že mi to prošlo, dokonce za mnou začal chodit i můj miláček. Já Vám to ještě neřekla, jsem zamilovaná. Nevím sice jak se jmenuje, panička mu totiž říká různě: čokl, ratlík, smrad malej, raťafák, ale je to velká láska. Myslela jsem si, že mě má panička ráda, ale naší lásce zřejmě nepřeje, protože mě zavřela do garáže, aby jsme se nemohli setkávat. :(
Jednou, když už jsem si z nudy začínala povídat sama se sebou, tak jsme vyjeli na výlet. Ze začátku to vypadalo jako výlet, ale nakonec to byl ten nejhorší scénář. Bylo to veterinář! Za pár dní jsme znovu vyjeli na výlet.Tentokrát do Otrokovic.